Farní kostel „Povýšení svatého Kříže“ v Doubravníku
Již r. 1208 je listinně doložen Doubravník s kostelem a farou. Kostel byl románský z červeného pískovce. Později Štěpán z Medlova,první známý předek pánů z Pernštejna, založil v Doubravníku klášter Augustiánek. Při tomto klášteře byl postaven kostel z bílého mramoru. Oba kostely i klášter byly zničeny. Nynější nádherná stavba je již třetí kostel. Stavbu započal Jan z Pernštejna roku 1535. I přesto, že stavební mechanizace nebyla tehdy žádná, stavba pokračovala rychle a přitom umělecky dokonale. V roce 1583 byl kostel vysvěcen olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským.
Kostel je dlouhý 52m, široký 26m, vysoký 34m a výška věže kostela je 52m. Stejně impozantní rozměry mají i zvony: zvon „Hrubý“– z r. 1562, průměr 105cm, váha 650kg, zvon „Kříž“ – z r.1525, průměr 95cm, váha 490kg . Sloh je převážně pozdně gotický. Kazatelna z roku 1541, zábradlí v presbytáři a na kůře, křtitelnice z r. 1601 a portál nad vchodem jsou ale ve slohu renesančním. Barokní lavice jsou staré asi 250 let, dřevo na nich asi 700 let. Barokní jsou i varhany, které zhotovil v r. 1760 brněnský mistr Jan Výmola. Omítka na zdech je původní, stará přes 400 let. Na mramorových sloupech, které dělí kostel do tří lodí, jsou zazděné erby majitelů Pernštejna a spřízněných rodů: celkem 33.
Hlavní oltář postavil brněnský sochař Ondřej Schweigel v letech 1781-1786. Zhotovil také dva ze čtyř postranních oltářů: sv. Barbory a sv. Josefa. U zbývajících dvou oltářů je autor neznámý. Jedná se o boční oltář Panny Marie Čenstochovské a boční oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Obraz na hlavním oltáři, znázorňující nalezení sv. Kříže, je od vídeňského mistra Franze Antona Maulbertsche. Původní oltářní obraz z roku 1679 od Johanna Babtisty Spiesse je k vidění v předsíni kostela po levé straně. Sochy na hlavním oltáři(zleva): sv. Petra, sv. Maří Magdaleny, sv. Veroniky a sv. Pavla. Dvě krásná malovaná okna vedle hlavního oltáře věnoval v r. 1905 místní rodák Ing. Osvald Životský. V presbytáři jsou na levé straně zazděné dva ženské náhrobky a na pravé straně čtyři mužské náhrobky. Náhrobky vlevo patří Kateřině z Pernštejna (+1448), dceři Jana z Pernštejna a manželce Viléma II. z Pernštejna Johance z Libic (+1515). Náhrobky napravo patří Janovi z Pernštejna (+1475), Vratislavu I. z Pernštejna (+1496), Vilému II. z Pernštejna (+1521) a Janovi z Pernštejna (+1548).
Páni z Pernštejna stavěli kostel jako svoje pohřebiště. Pod dlažbou jsou dvě hrobky: velká pánů z Pernštejna a malá Lichtenšteinů.Vchody do hrobek uzavírají mramorové desky na zemi uprostřed kostela. Pernštejni byli pohřbeni ve stříbrných rakvích s bohatými dary, švédští vojáci ve třicetileté válce rakve rozbili a odvezli, kosti poházeli. Hrobku pro členy rodu Mittrowských, nechal vystavět roku 1867 Vladimír hrabě Mittrowský ve slohu pseudogotickém.
Všechna jeho krása je určena: ke větší cti a slávě Boží.